Nad koupí tohoto úžasného baby blue kabátu z Mohita jsem dumala celkem dlouho. Pak se ale stalo něco, co jsem brala, jako jasné znamení, že je určený právě pro mě. Uznávám, jsem šílená a jelikož nakupuju často, tak mám možná trochu výčitky a snažím se ve věcech a okamžicích hledat víc než v nich je. Takže ono znamení? Napínavá situace v ústeckém obchodním centru probíhala tak, že jsem kabát žmoulala dobrých pět minut v ruce a stále byla bezradná, pak jsem si ho oblékla a v rádiu začal hrát song, který NAPROSTO zbožňuju a v rádiu jsem ho ještě nikdy hrát neslyšela (hmmm, možná proto, že rádio neposlouchám.). Jo, byl to osud a já měla jasno!
