V čem jsem hrozná? V šetření! Ne, nejedná se bohužel o šetření peněz. Jedná se o šetření/syslení. Syslení nových věcí. Syslení na co?! Tuto otázku neumím zodpovědět, vysvětlit ani objasnit, jen jsem si vědoma toho, že se děje, dlouho a nepřetržitě. Koupím si novou věc a nevezmu si ji druhý den na sebe, dám jí do skříně nebo na "výstavku".
Možná ji nechci onosit, možná si ji nechci okoukat, možná se o ni bojím a možná čekám na nějakou lepší příležitost. Nesčetněkrát se opakovala situace, kdy ke mě přišla na návštěvu kámoška a kroutila hlavou nad tím, že půlku mého šatníku neviděla a s vážným výrazem/výsměchem mi kladla otázku, proč ty ultra hyper krásný nový věci nenosím xD.
Řeknu vám příběh. Bizarní, malichernej a pravdivej.
Muselo to být někdy na podzim, když jsem si domů ze Sardínie objednala dokonalou, drahou a rychle vyprodanou šálu, bez který jsem samozřejmě neměla šanci existovat. Nechtěla jsem si ji vzít jen tak, to by přece byla "škoda". Ležela tedy pečlivě uložená v krabici ve skříni, kde moc parády neudělala a mě se pomalu ale rychle ztrácela z paměti. Chtěla jsem ji mít dokonale vyfocenou, chtěla jsem ji ukázat někde, kde si to zaslouží. Fashion week se zdál jako dokonalá událost. Konečně. Long story short - na FW jsme nedostaly akreditace- lol. Šly jsme na jeden den, a to jsme měly vymyšlené outfity společné, škoda. Po FW se udělalo teplo, další škoda. No a do dnešního dne o mé nádherné krásce nikdo neví, nespatřila nikdy světlo světa, ani mého instagramu. Můžu si ji příští rok vzít, jen mi asi nikdy nezapomene, že nehonila parádu v době, kdy právě vyšla, byla vyprodaná, efektní, cool a rare. Chudinka moje značková.(
Bohužel nemůžu říct, že se jedná o jediný a ojedinělý případ. No a to je dopad mé prapodivné vrozené vlastnosti/vady.
Je tu někdo podobně zvrácenej? Kde koření původ mého syslení? xD
Loučím se s vámi a očima těkám na knihovnu vedle sebe, kde se na samém vrcholu všech fashion magazínů, dmou pýchou mé rok staré pantofle ze Zary, samozřejmě ještě s cedulkou..)
Pomoc.
M.
PS: málem bych zapomněla proč jsem tenhle článek vůbec psala. Tyhle nejdokonalejší Raf Simons šlehy (rozuměj hustý boty xD) jsem si pořídila začátkem března a teď jsem je měla podruhé. Fakt magor! Možná čekám na dobu, kdy se nebudou zas nosit a lidé se jim budou smát za to, že jsou to ohromný boofy po tátovi. Gratuluju Miško, v hlavě to nemáš v pořádku.
V čem jsem hrozná? V šetření! Ne, nejedná se bohužel o šetření peněz. Jedná se o šetření/syslení. Syslení nových věcí. Syslení na co?! Tuto otázku neumím zodpovědět, vysvětlit ani objasnit, jen jsem si vědoma toho, že se děje, dlouho a nepřetržitě. Koupím si novou věc a nevezmu si ji druhý den na sebe, dám jí do skříně nebo na "výstavku".
Možná ji nechci onosit, možná si ji nechci okoukat, možná se o ni bojím a možná čekám na nějakou lepší příležitost. Nesčetněkrát se opakovala situace, kdy ke mě přišla na návštěvu kámoška a kroutila hlavou nad tím, že půlku mého šatníku neviděla a s vážným výrazem/výsměchem mi kladla otázku, proč ty ultra hyper krásný nový věci nenosím xD.
Řeknu vám příběh. Bizarní, malichernej a pravdivej.
Muselo to být někdy na podzim, když jsem si domů ze Sardínie objednala dokonalou, drahou a rychle vyprodanou šálu, bez který jsem samozřejmě neměla šanci existovat. Nechtěla jsem si ji vzít jen tak, to by přece byla "škoda". Ležela tedy pečlivě uložená v krabici ve skříni, kde moc parády neudělala a mě se pomalu ale rychle ztrácela z paměti. Chtěla jsem ji mít dokonale vyfocenou, chtěla jsem ji ukázat někde, kde si to zaslouží. Fashion week se zdál jako dokonalá událost. Konečně. Long story short - na FW jsme nedostaly akreditace- lol. Šly jsme na jeden den, a to jsme měly vymyšlené outfity společné, škoda. Po FW se udělalo teplo, další škoda. No a do dnešního dne o mé nádherné krásce nikdo neví, nespatřila nikdy světlo světa, ani mého instagramu. Můžu si ji příští rok vzít, jen mi asi nikdy nezapomene, že nehonila parádu v době, kdy právě vyšla, byla vyprodaná, efektní, cool a rare. Chudinka moje značková.(
Bohužel nemůžu říct, že se jedná o jediný a ojedinělý případ. No a to je dopad mé prapodivné vrozené vlastnosti/vady.
Je tu někdo podobně zvrácenej? Kde koření původ mého syslení? xD
Loučím se s vámi a očima těkám na knihovnu vedle sebe, kde se na samém vrcholu všech fashion magazínů, dmou pýchou mé rok staré pantofle ze Zary, samozřejmě ještě s cedulkou..)
Pomoc.
M.
PS: málem bych zapomněla proč jsem tenhle článek vůbec psala. Tyhle nejdokonalejší Raf Simons šlehy (rozuměj hustý boty xD) jsem si pořídila začátkem března a teď jsem je měla podruhé. Fakt magor! Možná čekám na dobu, kdy se nebudou zas nosit a lidé se jim budou smát za to, že jsou to ohromný boofy po tátovi. Gratuluju Miško, v hlavě to nemáš v pořádku.
sneakers - Raf Simons via Footshop ZDE | combo - Nakd (kalhoty ZDE)| top - Zara | handbag - Off-White
29 Jun 2018
.
outfit
.
OMG, ty boty jsou naprosto nejlepsi!!!! <3
ReplyDeleteMíšo, trpím něčím podobným, ale asi v trochu slabší/jiné variantě.
ReplyDeleteKdyž si koupím něco nového (nejenom na sebe), nejdřív to krásně zabalené pověsím do skříně / položím s krásnou krabičkou na viditelné místo. Tam to musí minimálně pár dní ležet, než překonám strach z reálný možnosti, že si vezmu tu novou věc na sebe a hned si ji zničím / zašpiním / někde ztratím. Tahle obava mě krotí a věc hlídá prvních pár nošení.. pak už věc začnu nosit, jak mě napadne, neřešit a doma jí házet na kupu zmačkaných dalších věcí. :D K
Miško, tak to já to mám zase hrozně naopak :D nové nosím pořád a ty staré musím vytřídit, protože představa, že toho mám moc.. by mně asi zabila.
ReplyDeletehttps://cakovamichelle.blogspot.com