WNB DIY MERCH

Krásný páteční večer!

Přináším vám svůj třetí a poslední outfit z letošního Fashion Weeku. Poslední den jsem opět vsadila na pohodlnost (díky bohu, že tenisky vládnou světu!). Tenhle outfit je asi úplně nejbližší těm, které nosím běžně přes týden, do školy, do baru, na nákup, na válení na gauči, na chillování s kamarády. Uznávám, že čím jsem starší, tím jsem línější. Celkem jasně si vzpomínám na dobu před pěti lety, kdy jsem měla svůj girl gang, tu dobu, kdy jsem navštěvovala gympl. 

Bylo nás pět. Pět krásnejch, mladejch, bláznivejch, hravejch, divokejch a šíleně ukecanejch holek. Učitelky nad náma kroutily hlavou a lámaly hůl, protože naše švitoření nezastavilo vůbec nic. Byly jsme mladé a strašně bezprostřední. Co jsem ještě nezmínila, že jsme byly neskutečný fashion killas! Ještě aby ne, vždyť ses každý den ukazoval před celou třídou a před celou školou. Strašně jsme se zdobily. Každá jsme znaly dokonale šatník té druhé a nikdy nám neutekl žádný nový kousek, byť jen naušnice, lak na nehty, nebo propiska. Hrotily jsme outfity od hlavy až k patě, měnily jsme kabelky častěji než ponožky, každej den jsme měnily hairstyly, čemuž fakt nerozumím, dneska mě nenapadne nic jiného než rozpuštěné nebo culík. 

Měly jme taky svá období, kdy jsme byly pomalu jak přes kopírák. Pamatuju si jak jsme nosily šátky, čelenky, velké naušnice, velké náhrdelníky, nebo saka. Měla jsem tyhle léta strašně ráda a nostalgicky na ně vzpomínám, na naše první párty, kluky, záškoláctví, opití i problémky. Znáte ty trapný úvahy a přání o tom, kolik by jste si přáli aby vám bylo?! Vždy odpovídám, jak ráda bych se vrátila na střední, byla to prostě neskutečná sranda a život na pomezí toho dětského a dospělého. Chápete, že jsme chodily sledovat školníka a předávaly si zprávy o tom, jak to vypadá a kde se ten páprda nachází? Tyhle pátrací akce jen kvůli tomu, abychom si ten den nemusely brát ty trapný přezůvky a mohly bejt za stylařky v podpatcích a klapat po chodbách. 

Míša dnes - kabelky nenosím, střídám dva batohy, taky dvoje nejoblíbenější tenisky. Černý na párty a bílý na přes týden. Nahoru oversized mikinu, nebo svetr a džísku, fakt originální - měla by na sebe tohle prásknout fashion blogerka?! Buď jsem jednoduše líná a nebo natolik vyzrálá, rozumná, že znám svoje pohodlí a vím, jak je nesmyslné se trápit v podpatcích při kilometrové cestě do školy. Hlavně jsem nabyla správného dojmu, že na VŠ to opravdu nikoho nezajímá. Až mě to mrzí, jak jsou tady všichni inkognito. Chybí mi ten středoškolskej kolektiv. Ten tým, ta třída plná třiceti různorodých hráčů, kterí se spolu naučili bavit a vycházet. Ta parta lidí, která spolu řešila zkoušení i písemky, jídla v jídelně a cenu lahve Morgena. Byli jsme si prostě blízko a vídali se čtyři roky každý den.

Tyjo, opravdu bych o tom dokázala fňukat ještě další dvě hodiny? Fakt mě zajímá, co budu dělat ve třiceti.

A víte, jak dopadly ty osobitý pipinky, který svým lakem na vlasy otravovaly život spolužákům a rozebíráním hloupostí na mikročástice zase učitelům, dopadly? Jsme skvělé, stále krásné, úspěšné, soběstačné, máme titul, každá jsme jiná a přesto stejné. Navždy nás bude spojovat nápis PRINCESS CREW na všech sešitech.)

Zdravím svoje holky, zdravím Kristýnku, Verču, Miru a Natálku <3

Luv ya.

photo/ Kamila SHíbalová

 sweatshirt - ZARA | jeans  - Bershka | fishnets socks - Tezenis | sneakers - Jordan via Footshop 

Krásný páteční večer!

Přináším vám svůj třetí a poslední outfit z letošního Fashion Weeku. Poslední den jsem opět vsadila na pohodlnost (díky bohu, že tenisky vládnou světu!). Tenhle outfit je asi úplně nejbližší těm, které nosím běžně přes týden, do školy, do baru, na nákup, na válení na gauči, na chillování s kamarády. Uznávám, že čím jsem starší, tím jsem línější. Celkem jasně si vzpomínám na dobu před pěti lety, kdy jsem měla svůj girl gang, tu dobu, kdy jsem navštěvovala gympl. 

Bylo nás pět. Pět krásnejch, mladejch, bláznivejch, hravejch, divokejch a šíleně ukecanejch holek. Učitelky nad náma kroutily hlavou a lámaly hůl, protože naše švitoření nezastavilo vůbec nic. Byly jsme mladé a strašně bezprostřední. Co jsem ještě nezmínila, že jsme byly neskutečný fashion killas! Ještě aby ne, vždyť ses každý den ukazoval před celou třídou a před celou školou. Strašně jsme se zdobily. Každá jsme znaly dokonale šatník té druhé a nikdy nám neutekl žádný nový kousek, byť jen naušnice, lak na nehty, nebo propiska. Hrotily jsme outfity od hlavy až k patě, měnily jsme kabelky častěji než ponožky, každej den jsme měnily hairstyly, čemuž fakt nerozumím, dneska mě nenapadne nic jiného než rozpuštěné nebo culík. 

Měly jme taky svá období, kdy jsme byly pomalu jak přes kopírák. Pamatuju si jak jsme nosily šátky, čelenky, velké naušnice, velké náhrdelníky, nebo saka. Měla jsem tyhle léta strašně ráda a nostalgicky na ně vzpomínám, na naše první párty, kluky, záškoláctví, opití i problémky. Znáte ty trapný úvahy a přání o tom, kolik by jste si přáli aby vám bylo?! Vždy odpovídám, jak ráda bych se vrátila na střední, byla to prostě neskutečná sranda a život na pomezí toho dětského a dospělého. Chápete, že jsme chodily sledovat školníka a předávaly si zprávy o tom, jak to vypadá a kde se ten páprda nachází? Tyhle pátrací akce jen kvůli tomu, abychom si ten den nemusely brát ty trapný přezůvky a mohly bejt za stylařky v podpatcích a klapat po chodbách. 

Míša dnes - kabelky nenosím, střídám dva batohy, taky dvoje nejoblíbenější tenisky. Černý na párty a bílý na přes týden. Nahoru oversized mikinu, nebo svetr a džísku, fakt originální - měla by na sebe tohle prásknout fashion blogerka?! Buď jsem jednoduše líná a nebo natolik vyzrálá, rozumná, že znám svoje pohodlí a vím, jak je nesmyslné se trápit v podpatcích při kilometrové cestě do školy. Hlavně jsem nabyla správného dojmu, že na VŠ to opravdu nikoho nezajímá. Až mě to mrzí, jak jsou tady všichni inkognito. Chybí mi ten středoškolskej kolektiv. Ten tým, ta třída plná třiceti různorodých hráčů, kterí se spolu naučili bavit a vycházet. Ta parta lidí, která spolu řešila zkoušení i písemky, jídla v jídelně a cenu lahve Morgena. Byli jsme si prostě blízko a vídali se čtyři roky každý den.

Tyjo, opravdu bych o tom dokázala fňukat ještě další dvě hodiny? Fakt mě zajímá, co budu dělat ve třiceti.

A víte, jak dopadly ty osobitý pipinky, který svým lakem na vlasy otravovaly život spolužákům a rozebíráním hloupostí na mikročástice zase učitelům, dopadly? Jsme skvělé, stále krásné, úspěšné, soběstačné, máme titul, každá jsme jiná a přesto stejné. Navždy nás bude spojovat nápis PRINCESS CREW na všech sešitech.)

Zdravím svoje holky, zdravím Kristýnku, Verču, Miru a Natálku <3

Luv ya.

photo/ Kamila SHíbalová

 sweatshirt - ZARA | jeans  - Bershka | fishnets socks - Tezenis | sneakers - Jordan via Footshop 

continue reading

posted by World needs Blondes . 5 May 2017 .