HOW DID IT START?

Pár z vás se mně ptalo, zda-li nechci udělat článek o tom jak jsem se dostala k modelingu a jaké byly mé začátky. Jelikož jsem zas v Miláně, ale ještě se neděje nic co bych mohla napsat do deníků, tak jsem se rozhodla stručně osvětlit začátky mé hvězdné kariéry.)

Vše začalo, když mi bylo 17, nebo 18. V časopisu JOY byla soutěž o smlouvu s modelingovou agenturou a hlavně (!) o hodinky Guess pro tebe a tvou BFF. Ano a my se s kámoškou přihlásily právě kvůli těm hodinkám xD První tři místa získala exkluzivní kontrakt a první místo hodinky. Já jsem se neumístila, protože prý nechtěli mít na fotkách samé blondýny (nekecám xD). Každopádně jsem ani zas úplně neprohrála, protože si mě po vyhlášení zavolali a přesto smlouvu nabídli. Tak jsem se tedy stala modelkou, ale jen na papíře. Po nějaké chvíli jsem vlastně nepochopila proč to po mě vůbec chtěli. Postupně jsem se o sobě dozvěděla že jsem moc malá, že jsem moc stará (vítězce bylo 14), že mám velké boky a jsem hodně osvalená (hrála jsem tenis a věřte, že jsem vypadala úplně normálně).

S několika dalšíma holkama jsem absolvovala takovou modelkovskou víkendovou školu čar a kouzel. Aby tě naučili být profesionálkou, musela jsi zaplatit několik tisíc. A za co vlastně? Program spočíval v tom, že jsme šest hodin denně chodily v padpatcích v nějaké sokolovně, pili vodu a jedly jablko xD

Já už v tu dobu byla lehce svérázná a rebelská, možná i trochu kritická, ostatně jako vždy. Moje představy se rozcházely s představami agentury a dostala jsem výpověď xD ANO! Regulerně mě vyhodili, což pro mě a mojí rodinu bylo lehčí vysvobození (protože můj fóčko měl fear z děsivých podmínek smlouvy).

Od té doby mě oslovilo mnoho agentur, ale já žila s domněním, že to není nic pro mě, že je tu mnoho lepších holek, vyšších, mladších a méně prdelatých. Prostě jsem měla jakýsi vrytý komplex a sražené sebevědomí.

Minulý rok jsem na jedné bloggerské akci potkala fajn holku, ze které se vyklubala dlouholeté modelka. Přesvědčila mě o tom, že bych to měla rozhodně ještě zkusit, protože doba se trochu posunula a pozdě není. Nejdřív jsem trochu otálela, ale ona mě postavila před hotovou věc. O vše se postarala, vybrala vhodnou agenturu, kde ze mě byli naprosto nadšení, domluvila schůzky, poslala fotky. Za to že jsem to zkusila jsem vděčná jen a jen jí.

Bez ní bych nestrávila léto v Řecku, ani v Itálii, nezažila nová dobrodružství, nepoznala mnoho přátel, kultur a památek, neosamostatnila jsem se a nenaučila řešit situace sama za sebe.

Sama jsem nevěřila jak moc mě focení bude bavit. Focení outfitů na blog mě hodně otrkalo. Před objektivem se téměř nestydím, ba naopak se před ním cítím více než svá a focení si vždy užívám, teda po prvních čtyřech, třech hodinách spíš přežívám xD Vždy mám velkou radost, když vidím finální práci, super fotky, které přidám do booku a ještě lepší je vidět sebe v časopise nebo na webu.

Nelituju, že jsem se naplno chopila téhle šance, budu bojovat o to abych dokázala ještě víc.)

PS: Za dokonalý test děkuju Lukášovi, jehož tvorbu najdete ZDE.

Pusu z Milána posílá M.)