MOM JEANS

 Hned jako první věc bych chtěla moc pochválit naší kamarádku a fotografku Kamilu. Dlouho jsem nebyla z fotek nadšená tak moc, jako právě dnes. Podle mého názoru jsme skvěle vychytaly místo, počasí i outfit - prostě všechno skvěle sedí. Velký obdiv Kami, jsi stále lepší a lepší.)

Hned jako druhou věc vám musím oznámit svou znovuobjevenou zálibu v opuštěných místech. Tato úchylka se u mne projevovala už od dětství. Pak jsem jí nějakou dobu nevěnovala pozornost a v období dospívání jsem se věnovala spíš rtěnkám, holčičím časopisům, vystuženým podprsenkám a krémům proti akné. Ovšem když jsme začaly s holkama vyhledávat opuštěné lokace na focení, hodně rychle jsem si vzpomněla jak mě to bere. Prolejzat, ptohrabávat, hledat, bejt špinavá a zaprášená - mmmmm...xD Začaly jsme stadionem na Strahově, opuštěnou automobilkou Klementa Gottwalda a prozatím jsme skončily na Barrandovkých terasách. U zmínky Barrandovských teras si neodpustím rychlovsuvku. 
Prolezly jsme houmlesáckou kolonii, chvíli bloudily přírodou a konečně jsme našly tuto funkcionalistickou opuštěnou restauraci. Naivně si myslíme, že se podíváme dovnitř a objekt vyfotíme ze všech stran. Já nakukuju okýnkem, volám Kamču, protože mě uchvátilo dokonalý mramorový schodiště uvnitř budovy. Kamča se mě s klidem v duši zeptá jestli jsem si všimla i tý rozsvícený žárovky nad schodištěm. hahha. Představte si situaci, kdy jste s kámoškou samy v lese (jedna hubenější než druhá) v polorozpadlym neobydlenym objektu, kde ovšem tak úplně samy nejste. Ve sklepě je totiž ještě pár podivínů, kteří s radostí vaří piko - jak jsme se později dočetly na netu. Díky bohu, že si nás nikdo nevšiml a my zůstaly neokradeny a neznásilněny.
Takže všechny tyto dobrodružné výlety mě nenechaly klidnou. Proto i ve svých krásných chvílích volna objíždím tyto dobrodrůža. Minulý víkend jsme se s mým milým vydali do opuštěné nemocnice v Kostelci nad Labem, kde jsme se poprvé hrozivě bála. Bylo temno, foukal vítr, budova na kraji lesa byla prorostlá větvemi,  a rozbité okenice dělaly nechutnej randál. V podlaze byly díry a my si svítili jedním mobilem. Cejtila jsem se opravdu špatně, tepovku jsem měla jak těsně před infarktem a když mě s legrace můj debilní přítel vystrašil, byla jsem zralá na rozchod.
Uklidňovala jsem se celou cestu do opuštěných kasárem v Horních Počernicích, kde to už bylo mnohem příjemnější, ale i přesto jsem zrušila návštěvu opuštěného hřbitova a skleníku. Pro jeden den by toho adrenalinu stačilo,uf.
Tak takové jsou moje poslední zážitky s urbexem, jak lidé v dnešní době tuto zálibu nazývají.)
Co vy a opuštěné budovy?
Co vy na fotky od Kamči?
Dejte vědět.)

 Hned jako první věc bych chtěla moc pochválit naší kamarádku a fotografku Kamilu. Dlouho jsem nebyla z fotek nadšená tak moc, jako právě dnes. Podle mého názoru jsme skvěle vychytaly místo, počasí i outfit - prostě všechno skvěle sedí. Velký obdiv Kami, jsi stále lepší a lepší.)

Hned jako druhou věc vám musím oznámit svou znovuobjevenou zálibu v opuštěných místech. Tato úchylka se u mne projevovala už od dětství. Pak jsem jí nějakou dobu nevěnovala pozornost a v období dospívání jsem se věnovala spíš rtěnkám, holčičím časopisům, vystuženým podprsenkám a krémům proti akné. Ovšem když jsme začaly s holkama vyhledávat opuštěné lokace na focení, hodně rychle jsem si vzpomněla jak mě to bere. Prolejzat, ptohrabávat, hledat, bejt špinavá a zaprášená - mmmmm...xD Začaly jsme stadionem na Strahově, opuštěnou automobilkou Klementa Gottwalda a prozatím jsme skončily na Barrandovkých terasách. U zmínky Barrandovských teras si neodpustím rychlovsuvku. 
Prolezly jsme houmlesáckou kolonii, chvíli bloudily přírodou a konečně jsme našly tuto funkcionalistickou opuštěnou restauraci. Naivně si myslíme, že se podíváme dovnitř a objekt vyfotíme ze všech stran. Já nakukuju okýnkem, volám Kamču, protože mě uchvátilo dokonalý mramorový schodiště uvnitř budovy. Kamča se mě s klidem v duši zeptá jestli jsem si všimla i tý rozsvícený žárovky nad schodištěm. hahha. Představte si situaci, kdy jste s kámoškou samy v lese (jedna hubenější než druhá) v polorozpadlym neobydlenym objektu, kde ovšem tak úplně samy nejste. Ve sklepě je totiž ještě pár podivínů, kteří s radostí vaří piko - jak jsme se později dočetly na netu. Díky bohu, že si nás nikdo nevšiml a my zůstaly neokradeny a neznásilněny.
Takže všechny tyto dobrodružné výlety mě nenechaly klidnou. Proto i ve svých krásných chvílích volna objíždím tyto dobrodrůža. Minulý víkend jsme se s mým milým vydali do opuštěné nemocnice v Kostelci nad Labem, kde jsme se poprvé hrozivě bála. Bylo temno, foukal vítr, budova na kraji lesa byla prorostlá větvemi,  a rozbité okenice dělaly nechutnej randál. V podlaze byly díry a my si svítili jedním mobilem. Cejtila jsem se opravdu špatně, tepovku jsem měla jak těsně před infarktem a když mě s legrace můj debilní přítel vystrašil, byla jsem zralá na rozchod.
Uklidňovala jsem se celou cestu do opuštěných kasárem v Horních Počernicích, kde to už bylo mnohem příjemnější, ale i přesto jsem zrušila návštěvu opuštěného hřbitova a skleníku. Pro jeden den by toho adrenalinu stačilo,uf.
Tak takové jsou moje poslední zážitky s urbexem, jak lidé v dnešní době tuto zálibu nazývají.)
Co vy a opuštěné budovy?
Co vy na fotky od Kamči?
Dejte vědět.)

continue reading

posted by Michaela Z . 16 Sept 2015 .