MODEL'S DIARY VI. - MILAN

Do Itálie jsem odlétala v pondělí 9.6 se společností Easy Jet, se kterou už nikdy nikam neletím, protože vám nedají najíst! Večer před odletem mi za boha nešla udělat online rezervace, bez které se nedá odletět. Zkoušela jsem to horem dolem, zprava zleva, ale prostě to nešlo. Do toho jsem tenhle zádrhel řešila s mou českou agenturou, která byla ve Skotsku a bez internetu. 

Měla jsem z toho celkem nervy a v noci před odletem jsem spala sotva čtyři hodiny. Rezervace se zařídila na poslední chvíli, asi dvacet minut před odletem – díky bohu za smartfouny, nevim jak bych tohle zvládla bez novýho mobilu. Nicméně, jak jsem tak bezradně seděla na letišti, tak si říkám, že by mi asi nevadilo ještě neodletět. V Čechách jsem toho moc nestihla a ani jsem si moc neodpočala, tak jsem si trochu představovala, že si dovču v ČR o týden prodloužím. Jaké pak bylo moje zklamání, když to moje schopná agentura zařídila a já musela letět do Milána. Achjo, to je život xD.

Pak už to byla klasická pohodička a tahačka dvou kufrů. Z letiště busem, pak vlakem a metrem do agentury, z agentury metrem a pěšky na apartmán.

Apartmán je jen po dvou, což je příjemná změna (v Athénách nás jednu dobu bylo šest). Bydlím s jednou mladou američankou jménem Quin. Je to taková malá chytrolínka, co mi přiřazuje jednu třetinu poliček, protože ona má třetiny dvě. Taky neumí zamykat a odemykat, protože doma mají vše na otisky prstů, normálka, asi jako každá druhá z nás, co holky?! XD

Na apartmánu máme (konečně!) sporák, takže můžu vyvářet, ale pro jistotu chybí mikrovlnka i varná konvice. Hned za rohem máme supermarket, tak jsem si hned udělala healthy nákup za třicet. Obchod jede až do půlnoci, takže jsem si v deset večer došla pro zázvor, med a citron, kterým jsem si plánovala zahnat začínající angínu, která mi vypukne vždy před odjezdem. Jsem očividně podvědomně hrozný psycho. Nicméně po dvou dnech byla angína zahnána.)

Úterý

Wifi na hotelu je neskutečně bídná a to tak bídná, že prostě nejde. Do toho jsem úplně zapomněla, že Itálie má jiný zásuvky, takže mi nefunguje fén ani laptop. Američanka zásadně neotvírá okna a myslí si, že vyvětrá větrákem. Ráno jsem šla zařídit papírování do agentury, sestavit book a umístit mě na stránky mojí nové agentury Major Model Management.

S klídečkem jsem se vydala na první cast, kde na mě čekala fronta?! A věřte, že ne malá. Lehce mě to vykolejilo, ale řikám si, že to byla náhoda. Na druhej cast jsem měla malý prsa. Na třetím jsem čekala hodinu a půl?! Na čtvrtým jsem se postavila do řady, dvě z nás vybrali a zbytek šel zas rychle domů.

Sháním redukci, ale pětadvacet euro odmítám investovat. Místo toho kupuju kuřecí maso, se kterým zas procestuju Itálii. Večer jsem ze všeho lehce nervní, nevím jak najít trasu na zítřejší obchůzky, nemůžu se uklidnit seriálem a mám splihlou hlavu. Nepřichází žádný nadšení z nové země, nejradši bych se otočila a táhla domů.

Středa

Měla jsem první test, uuf to bylo fast. Jela jsem ještě s jednou holčinou fotit ven z Milána. Byla to katastrofa, co vám budu povídat. Byl to projekt k závěrčným zkouškám pro jednu umělěckou školu. Odehrávalo se to v parku, kde jsme se procházely bez bot ve vytahaným triku a samozřejmě nás nikdo nelíčil ani nečesal. 

Jednalo se o video, takže pro nás absolutně nepoužitelné. Prostě alternativní, přirodní blbost, na kterou stačí přizvat nějakou kamarádku, ale modelku rozhodně nee. Aby toho nebylo málo, tak jsme fotili u vody/bažiny a byla tam miliarda komárů. My chuděrky jsme byly hned poštípaný a v hlavě se nám jen točila otázka, jestli se tohle opravdu děje xD

Následoval casting, kde přede mnou čekaly tři patra holek. Já to po hodině a půl vzdala s tím, že tohle prostě nemám zapotřebí.

Věřte, že po takovym dni moje nepříjemný naladění pokračuje...

Čtvrtek

Jak šílená jsem ráno hledala moje oblíbený brejle. Vím přesně kam jsem je dala, kde byly a že jsme je na sobě v Miláně ještě neměla. Už jsem se opatrně ptala spolubydlící, jestli je neviděla, nebo si je třeba nepůjčila a v tom mi došlo, že tu byl včera člověk na úklid a na dveřích je napsáno ať si svoje věci zamykáme do skříně....Dammit.... Když jsem oznámila svoje podezření Quin, řekla mi, že jí zmizely ze skříně hodinky Michael Kors. WTF? Kdo pro mě dojede?

Dnes jsem byla vychytralá Miška a šla jsme na první cast o hodinu dřív. Hledala jsem Decathlon, abych si mohla koupit podložku na cvičení. Když tu mám tolik času a jen pár castingů za den, tak budu aspoň trochu cvičit.

Následoval casting pro Glamour Vogue, z čehož jsem byla úplně na větvi, juchuuu, interiér opravdu luxuska! Na fb už jsem vám vlastně prozradila, že na tomhle castingu jsem uspěla a půjdu pro ně přehlídku o které vám povím v dalším článku. Každopádně si umíte představit mojí ohromnou radost! Další radost tohodle dne přišla, když mi Kristý oznámila, že jsme vyhráli Cosmo soutěž a budeme otisknuté v srpnovém čísle. Děkujeme za likes!

Konečně jsem si koupila za deset éček redukci a doma jsem zjistila, že je naprosto špatná, resp všech pět nástavců je špatných. Njn, blondie..

Večer jsem si chtěla uvařit zaslouženýho lososa s celejma dvěma bramborama, ale co se nestalo. Moje skvělá spolubydla si zrovna “vařila“ burákový máslo. Řekla mi, že se jedná o velmi složitej proces, ale co jsem pochytila, tak vzala burákový máslo z pěti různejch skleniček a v hrnci ho míchala společně s olejem, solí a čokoládou. Trvalo jí to přibližně dvě hodiny.

Pátek

Další castingy s nepřeberným množstvím holek. V Miláně je prostě neskutečná koncentrace modelek a mě přijde, že mezi takovou konkurencí jsem tu jako začátečnice bez šance. Musela jsem se táhnout na zdejší úřad, aby mi byl přidělenej nějakej osobní kod, pff, takže pro změnu čekání.

Vychytrale jsem si vzala do agentury notebook, abych si mohla stáhnout seriál a můj úžasnej počítač shodil celou wifinu, což už se mi předtím párkrát povedlo, ale dělala jsem jakoby nic a problém se tak nějak samovolně vytratil. No můj Dell je prostě nějaký všemocný. Závěrem bylo to, že už jsem se v agentuře nepřipojila ani na mobilu xD. 
Po cestě domů jsem potkala Quin, která odjela na víkend pryč, se slzama v očích mi oznámila, že nechala na bytě trochu bordel. Trochu? Nechala tam megabordel! Tak hlavně že odpoledne si trhala chlupy na stehnech pinzetou, času měla očividně dost, lenoška.)

Sobota

Déšť, sama doma, chillout na max. Procházka centrem, koupě kraťasů, nesnášení svýho tlustýho zadku. Domov- běh, cvičení. Tvorba odškrtávacího kalendáře – až tak se mi tu líbí xD

Neděle
Déšť, týdenní nákup, chillout... bože jak já miluju samotu. Vydala jsem se hledat Starbucks, kterej v Miláně zřejmě neexistuje. Našla jsem obdobnou kavárnu s názvem Arnold Coffee. Tady, s plnohodnotným připojením jsem konečně našla klid v duši. Útulný křesílka, příjemná hudba, studující studenti, mraky zákusků,...
Doma jsem našla jednu vytahanou zásuvku ve který mi funguje fén i počítač. Jak říkám, úspěšnej den, kterej mě ujistil v tom, že to tu přecejen přežiju.)

Do Itálie jsem odlétala v pondělí 9.6 se společností Easy Jet, se kterou už nikdy nikam neletím, protože vám nedají najíst! Večer před odletem mi za boha nešla udělat online rezervace, bez které se nedá odletět. Zkoušela jsem to horem dolem, zprava zleva, ale prostě to nešlo. Do toho jsem tenhle zádrhel řešila s mou českou agenturou, která byla ve Skotsku a bez internetu. 

Měla jsem z toho celkem nervy a v noci před odletem jsem spala sotva čtyři hodiny. Rezervace se zařídila na poslední chvíli, asi dvacet minut před odletem – díky bohu za smartfouny, nevim jak bych tohle zvládla bez novýho mobilu. Nicméně, jak jsem tak bezradně seděla na letišti, tak si říkám, že by mi asi nevadilo ještě neodletět. V Čechách jsem toho moc nestihla a ani jsem si moc neodpočala, tak jsem si trochu představovala, že si dovču v ČR o týden prodloužím. Jaké pak bylo moje zklamání, když to moje schopná agentura zařídila a já musela letět do Milána. Achjo, to je život xD.

Pak už to byla klasická pohodička a tahačka dvou kufrů. Z letiště busem, pak vlakem a metrem do agentury, z agentury metrem a pěšky na apartmán.

Apartmán je jen po dvou, což je příjemná změna (v Athénách nás jednu dobu bylo šest). Bydlím s jednou mladou američankou jménem Quin. Je to taková malá chytrolínka, co mi přiřazuje jednu třetinu poliček, protože ona má třetiny dvě. Taky neumí zamykat a odemykat, protože doma mají vše na otisky prstů, normálka, asi jako každá druhá z nás, co holky?! XD

Na apartmánu máme (konečně!) sporák, takže můžu vyvářet, ale pro jistotu chybí mikrovlnka i varná konvice. Hned za rohem máme supermarket, tak jsem si hned udělala healthy nákup za třicet. Obchod jede až do půlnoci, takže jsem si v deset večer došla pro zázvor, med a citron, kterým jsem si plánovala zahnat začínající angínu, která mi vypukne vždy před odjezdem. Jsem očividně podvědomně hrozný psycho. Nicméně po dvou dnech byla angína zahnána.)

Úterý

Wifi na hotelu je neskutečně bídná a to tak bídná, že prostě nejde. Do toho jsem úplně zapomněla, že Itálie má jiný zásuvky, takže mi nefunguje fén ani laptop. Američanka zásadně neotvírá okna a myslí si, že vyvětrá větrákem. Ráno jsem šla zařídit papírování do agentury, sestavit book a umístit mě na stránky mojí nové agentury Major Model Management.

S klídečkem jsem se vydala na první cast, kde na mě čekala fronta?! A věřte, že ne malá. Lehce mě to vykolejilo, ale řikám si, že to byla náhoda. Na druhej cast jsem měla malý prsa. Na třetím jsem čekala hodinu a půl?! Na čtvrtým jsem se postavila do řady, dvě z nás vybrali a zbytek šel zas rychle domů.

Sháním redukci, ale pětadvacet euro odmítám investovat. Místo toho kupuju kuřecí maso, se kterým zas procestuju Itálii. Večer jsem ze všeho lehce nervní, nevím jak najít trasu na zítřejší obchůzky, nemůžu se uklidnit seriálem a mám splihlou hlavu. Nepřichází žádný nadšení z nové země, nejradši bych se otočila a táhla domů.

Středa

Měla jsem první test, uuf to bylo fast. Jela jsem ještě s jednou holčinou fotit ven z Milána. Byla to katastrofa, co vám budu povídat. Byl to projekt k závěrčným zkouškám pro jednu umělěckou školu. Odehrávalo se to v parku, kde jsme se procházely bez bot ve vytahaným triku a samozřejmě nás nikdo nelíčil ani nečesal. 

Jednalo se o video, takže pro nás absolutně nepoužitelné. Prostě alternativní, přirodní blbost, na kterou stačí přizvat nějakou kamarádku, ale modelku rozhodně nee. Aby toho nebylo málo, tak jsme fotili u vody/bažiny a byla tam miliarda komárů. My chuděrky jsme byly hned poštípaný a v hlavě se nám jen točila otázka, jestli se tohle opravdu děje xD

Následoval casting, kde přede mnou čekaly tři patra holek. Já to po hodině a půl vzdala s tím, že tohle prostě nemám zapotřebí.

Věřte, že po takovym dni moje nepříjemný naladění pokračuje...

Čtvrtek

Jak šílená jsem ráno hledala moje oblíbený brejle. Vím přesně kam jsem je dala, kde byly a že jsme je na sobě v Miláně ještě neměla. Už jsem se opatrně ptala spolubydlící, jestli je neviděla, nebo si je třeba nepůjčila a v tom mi došlo, že tu byl včera člověk na úklid a na dveřích je napsáno ať si svoje věci zamykáme do skříně....Dammit.... Když jsem oznámila svoje podezření Quin, řekla mi, že jí zmizely ze skříně hodinky Michael Kors. WTF? Kdo pro mě dojede?

Dnes jsem byla vychytralá Miška a šla jsme na první cast o hodinu dřív. Hledala jsem Decathlon, abych si mohla koupit podložku na cvičení. Když tu mám tolik času a jen pár castingů za den, tak budu aspoň trochu cvičit.

Následoval casting pro Glamour Vogue, z čehož jsem byla úplně na větvi, juchuuu, interiér opravdu luxuska! Na fb už jsem vám vlastně prozradila, že na tomhle castingu jsem uspěla a půjdu pro ně přehlídku o které vám povím v dalším článku. Každopádně si umíte představit mojí ohromnou radost! Další radost tohodle dne přišla, když mi Kristý oznámila, že jsme vyhráli Cosmo soutěž a budeme otisknuté v srpnovém čísle. Děkujeme za likes!

Konečně jsem si koupila za deset éček redukci a doma jsem zjistila, že je naprosto špatná, resp všech pět nástavců je špatných. Njn, blondie..

Večer jsem si chtěla uvařit zaslouženýho lososa s celejma dvěma bramborama, ale co se nestalo. Moje skvělá spolubydla si zrovna “vařila“ burákový máslo. Řekla mi, že se jedná o velmi složitej proces, ale co jsem pochytila, tak vzala burákový máslo z pěti různejch skleniček a v hrnci ho míchala společně s olejem, solí a čokoládou. Trvalo jí to přibližně dvě hodiny.

Pátek

Další castingy s nepřeberným množstvím holek. V Miláně je prostě neskutečná koncentrace modelek a mě přijde, že mezi takovou konkurencí jsem tu jako začátečnice bez šance. Musela jsem se táhnout na zdejší úřad, aby mi byl přidělenej nějakej osobní kod, pff, takže pro změnu čekání.

Vychytrale jsem si vzala do agentury notebook, abych si mohla stáhnout seriál a můj úžasnej počítač shodil celou wifinu, což už se mi předtím párkrát povedlo, ale dělala jsem jakoby nic a problém se tak nějak samovolně vytratil. No můj Dell je prostě nějaký všemocný. Závěrem bylo to, že už jsem se v agentuře nepřipojila ani na mobilu xD. 
Po cestě domů jsem potkala Quin, která odjela na víkend pryč, se slzama v očích mi oznámila, že nechala na bytě trochu bordel. Trochu? Nechala tam megabordel! Tak hlavně že odpoledne si trhala chlupy na stehnech pinzetou, času měla očividně dost, lenoška.)

Sobota

Déšť, sama doma, chillout na max. Procházka centrem, koupě kraťasů, nesnášení svýho tlustýho zadku. Domov- běh, cvičení. Tvorba odškrtávacího kalendáře – až tak se mi tu líbí xD

Neděle
Déšť, týdenní nákup, chillout... bože jak já miluju samotu. Vydala jsem se hledat Starbucks, kterej v Miláně zřejmě neexistuje. Našla jsem obdobnou kavárnu s názvem Arnold Coffee. Tady, s plnohodnotným připojením jsem konečně našla klid v duši. Útulný křesílka, příjemná hudba, studující studenti, mraky zákusků,...
Doma jsem našla jednu vytahanou zásuvku ve který mi funguje fén i počítač. Jak říkám, úspěšnej den, kterej mě ujistil v tom, že to tu přecejen přežiju.)

continue reading

posted by Kristýna . 22 Jun 2015 .