Nejenom u Justina probíhají Changes. Změny probíhají u každého z nás a WNB nejsou výjimkou. Do našeho studentského mladého života, kdy jsme každou volnou chvilku věnovaly svému blogerskému módnímu koníčku, vnikly dospělé povinnosti všedních dní. Otázka přežití, otázka uživení, uchycení, rozhodování a kompromisů. Nastávají změny v našich životních rovinách. V těch vztahových, profesních, existenčních. Život nabírá na vážnosti a ubírá na zábavě.
Mohly bychom se hroutit, jako mrakodrap mých módních časopisů támhle v rohu... ehm, no dost často se i hroutíme a nostalgicky vzpomínáme, jak byl ten život jednoduchej. Ach ta neuvěřitelná rychlost dnešní doby, dnešní generace. Ach ty nároky, ach ta očekávání. Ach ta deprimace z množství možností. Ach ten tlak - na sebe samé. Ach ten tlak okolí. Jak být dost dobrá mezi těmi nejlepšími? V čem najít smysl? Kde začít? Kdy ustoupit, kdy setrvat? Kdy věnovat energii sobě, kdy upřednostnit toho druhého? Kdy je brzy, kdy je pozdě? Kdy udělat další krok? Kdy nedělat kroky a zůstat stát? Máš na to věk, slýcháme často. Užívej si, dokud můžeš, slýcháme také. Já v tvém věku už měla...
"Dobrý den, můžu prosím jeden recept na život?"
Dospěly jsme a předmětem našich hovorů jsou úplně jiná témata. Sbíráme zkušenosti a z nich ponaučení, vážíme si společných chvil, které už nejsou tak časté.
Kdy my byly naposledy fotit outfitový článek? Pro tentokrát jsme se mezi povinnostmi rozhodly pauzu po x měsích ukončit. Dopadlo to tak, že jsme focení věnovaly pět minut a běžely radši řešit život nad asijskou kuchyní. Nenucenej přirozenej posun :). Ještě štěstí, že jsme na to dvě. Že jsme v tom spolu.
Nastávaj změny, my dospíváme. S chutí do toho! Budoucnost je taková, jakou ji uděláme. Nech´t ta naše zůstane vždycky tak trochu blonďatá.)
