Poslední dobou zažívám zvláštní pocity. Termínu ANXIETY jsem se chtěla vyhnout, protože mi přišlo, že se nadužívá, je svým způsobem trendy a mileniál, kterej si tímhle neprochází, tak jako by skoro nebyl :D To nic nemění na tom, že neklid a úzkost mi poslední rok nejsou cizí.
"Jak to bude s prací? Co dál? Achjo, zas jsem odložila psaní článku. Zajímá to ještě někoho? Nejsem málo real? Nejsem málo cool? Jak je možný, že tam pořád sedí komunisti? Lidi proberte se. Je to ostuda! Piju moc mlíka, chudáci telátka, na ten dokument jsem se neměla dívat. Vlastně jím i moc masa. Zvládnu být vegan? Achjo, nezvládnu. Jsem slaboch. Ježiš, zase Gréta. Lidi jsou zfanatizovaný. Ale, co když fakt hrozí konec? Přemýšlí někdo o tom, kde se vyrobí baterie pro elektromobily? A co teprve ta energie? Chudáci děti v Bangladéši - dětská práce, znečištěný řeky, fast fashion. A když ty továrny zavřou, nebudou se mít ještě hůř? Mám pocit, že nikdo nepřemýšlí do hloubky. Jen líbivý hesla a "snadná" řešení - ale co je správný řešení? Kristýno, vážně bys ten burger neměla jíst.... Nebo je to přirozený? A co je dnes vůbec přirozený? Rovnoprávnost, lgbt, rovnost, feminismus, politická korektnost, progresivismus jako náboženství. Mají mít gayové děti? Nemá dítě právo na mámu? Nebojím se uprchlíků, bomb, ani potopy. Masa hyperkorektních lidí, stádo poslušných ovcí. Brrr, to mě děsí. Stereotypy, jsou vážně tak špatný? A co s tou láskou?"
A takhle to jede celý den. Mozek se jen tak nezastaví. Neví, co má řešit dřív. O jaký důležitý téma se zajímat, jaký kout světa zachránit. Neví jak se nepoměřovat s ostatními, neví jak se vypořádat s tím množstvím fotek, informací a videí, který se na něj valí ze všech stran. Touha být všude, účastnit se všech blogerských akcí, festivalů a nenechat si nic uniknout. Na druhou stranu touha po klidu, odpočinku. Nemuset se líčit, fotit, neúčastnit se toho povrchního světa. Je to těžký a já už dlouho neusínala s klidnou myslí. Už dlouho jsem neusínala s pocitem, že to byl fajn den a všechno je ok. Protože svět přece neni ok.)
Jedu autem a poslouchám podcast (poprvé v životě). Jedná se o rozhovor s psychologem a párovým terapeutem. Když začne mluvit o naší generaci a tom, jak to máme těžké a jaký dopad má současná doba na psychiku, poprvé si přiznávám, že má pravdu. Doteď jsem neměla ráda, když si někdo na dnešní dobu stěžoval a fňukal. Přišlo mi to nevděčný nebo rozmazlený. Já (a lidi v mém okolí) jsme přece mladí, zdraví, máme se dobře:) Mám kluka, auto, práci, titul, bydlím v mý vysněný Praze a spolupracuju s oblíbenýma značkama...mám přece v životě tolik možností a příležitostí. Cestovat, udělat svět lepším a plnit si sny!
Ale to je právě kámen úrazu. Ano, naši rodiče žili v době, kdy byly často v obchodě prázdné regály, v době, kdy cestování bylo pro pár vyvolených. Ale život měl jistý řád, daná pravidla. Práce byla téměř jistota, starším generacím dokonce i vybrali partnera. Po škole jste s jistotou měli děti, chodili do práce a informace o životech druhých jste měli pouze u těch, s kterými jste se stýkali. Život to rozhodně nebyl lehčí, ale byl jednoduší, méně komplikovaný.
Dnes můžeme všechno, vidíme všechno a mozek je přehlcený. Prý jak máme víc jak 5 možností výběru, mozek už nezvládá. No, ten můj určitě!:D No a co tedy s tím? Základ je asi uvědomit si, že je to normální, mít tyhle pocity, nemůžeš za to ty, ale doba, která je pro naši mysl náročná. Ne, nejsi slaboch ani rozmazlenec, když to tak cítíš! Nezachráníš svět, nebudeš holt vždy všude, nebudeš zvládat tři práce najednou. Nebuď na sebe tak přísná.
To jsem si naštěstí už celkem uvědomila. Jak se ale víc zklidnit a dát svý hlavě dovolenou, na to jsem úplně nepřišla. Každopádně někdy pomáhá sport, procházka přírodou, hluboký kreativní proces, nebo začtení se se do napínavý knížky. Možná meditace? Pojďme se podělit o zkušenosti a tipy <3 Užijte si víkend, vaše Kristý.
jeans - vintage Diesel | top - Bershka | sandals - Dr.Martens | hat - Reserved | bag - Zara
Poslední dobou zažívám zvláštní pocity. Termínu ANXIETY jsem se chtěla vyhnout, protože mi přišlo, že se nadužívá, je svým způsobem trendy a mileniál, kterej si tímhle neprochází, tak jako by skoro nebyl :D To nic nemění na tom, že neklid a úzkost mi poslední rok nejsou cizí.
"Jak to bude s prací? Co dál? Achjo, zas jsem odložila psaní článku. Zajímá to ještě někoho? Nejsem málo real? Nejsem málo cool? Jak je možný, že tam pořád sedí komunisti? Lidi proberte se. Je to ostuda! Piju moc mlíka, chudáci telátka, na ten dokument jsem se neměla dívat. Vlastně jím i moc masa. Zvládnu být vegan? Achjo, nezvládnu. Jsem slaboch. Ježiš, zase Gréta. Lidi jsou zfanatizovaný. Ale, co když fakt hrozí konec? Přemýšlí někdo o tom, kde se vyrobí baterie pro elektromobily? A co teprve ta energie? Chudáci děti v Bangladéši - dětská práce, znečištěný řeky, fast fashion. A když ty továrny zavřou, nebudou se mít ještě hůř? Mám pocit, že nikdo nepřemýšlí do hloubky. Jen líbivý hesla a "snadná" řešení - ale co je správný řešení? Kristýno, vážně bys ten burger neměla jíst.... Nebo je to přirozený? A co je dnes vůbec přirozený? Rovnoprávnost, lgbt, rovnost, feminismus, politická korektnost, progresivismus jako náboženství. Mají mít gayové děti? Nemá dítě právo na mámu? Nebojím se uprchlíků, bomb, ani potopy. Masa hyperkorektních lidí, stádo poslušných ovcí. Brrr, to mě děsí. Stereotypy, jsou vážně tak špatný? A co s tou láskou?"
A takhle to jede celý den. Mozek se jen tak nezastaví. Neví, co má řešit dřív. O jaký důležitý téma se zajímat, jaký kout světa zachránit. Neví jak se nepoměřovat s ostatními, neví jak se vypořádat s tím množstvím fotek, informací a videí, který se na něj valí ze všech stran. Touha být všude, účastnit se všech blogerských akcí, festivalů a nenechat si nic uniknout. Na druhou stranu touha po klidu, odpočinku. Nemuset se líčit, fotit, neúčastnit se toho povrchního světa. Je to těžký a já už dlouho neusínala s klidnou myslí. Už dlouho jsem neusínala s pocitem, že to byl fajn den a všechno je ok. Protože svět přece neni ok.)
Jedu autem a poslouchám podcast (poprvé v životě). Jedná se o rozhovor s psychologem a párovým terapeutem. Když začne mluvit o naší generaci a tom, jak to máme těžké a jaký dopad má současná doba na psychiku, poprvé si přiznávám, že má pravdu. Doteď jsem neměla ráda, když si někdo na dnešní dobu stěžoval a fňukal. Přišlo mi to nevděčný nebo rozmazlený. Já (a lidi v mém okolí) jsme přece mladí, zdraví, máme se dobře:) Mám kluka, auto, práci, titul, bydlím v mý vysněný Praze a spolupracuju s oblíbenýma značkama...mám přece v životě tolik možností a příležitostí. Cestovat, udělat svět lepším a plnit si sny!
Ale to je právě kámen úrazu. Ano, naši rodiče žili v době, kdy byly často v obchodě prázdné regály, v době, kdy cestování bylo pro pár vyvolených. Ale život měl jistý řád, daná pravidla. Práce byla téměř jistota, starším generacím dokonce i vybrali partnera. Po škole jste s jistotou měli děti, chodili do práce a informace o životech druhých jste měli pouze u těch, s kterými jste se stýkali. Život to rozhodně nebyl lehčí, ale byl jednoduší, méně komplikovaný.
Dnes můžeme všechno, vidíme všechno a mozek je přehlcený. Prý jak máme víc jak 5 možností výběru, mozek už nezvládá. No, ten můj určitě!:D No a co tedy s tím? Základ je asi uvědomit si, že je to normální, mít tyhle pocity, nemůžeš za to ty, ale doba, která je pro naši mysl náročná. Ne, nejsi slaboch ani rozmazlenec, když to tak cítíš! Nezachráníš svět, nebudeš holt vždy všude, nebudeš zvládat tři práce najednou. Nebuď na sebe tak přísná.
To jsem si naštěstí už celkem uvědomila. Jak se ale víc zklidnit a dát svý hlavě dovolenou, na to jsem úplně nepřišla. Každopádně někdy pomáhá sport, procházka přírodou, hluboký kreativní proces, nebo začtení se se do napínavý knížky. Možná meditace? Pojďme se podělit o zkušenosti a tipy <3 Užijte si víkend, vaše Kristý.
jeans - vintage Diesel | top - Bershka | sandals - Dr.Martens | hat - Reserved | bag - Zara
.
26 Jul 2019
.
outfit
Co to bylo za podcast, prosím? :)
ReplyDeletePodcast od Studenty - Honza Vojtko. Ale většina rozhovoru se týkala spíš seznamování, rozchodům a vztahům mileniálů atd :)
DeleteParáda, díky :) Honza Vojtko a jeho názory mě zaujaly i v DVTV, tak jsem si to doplnila už i přes Studentu :)
DeleteTohle znám.. Mě nejvíce pomáhá běh! :)
ReplyDeleteLittle Dreamer
Musím asi zase začít, já u něj nikdy nevydržím dlouho :D
DeleteSkvělej článek, jak kdybys mi viděla do hlavy! Přesně s těmihle myšlenkami se taky každý den peru. Teď už alespoň nemám pocit, že jsem vadná nebo že mám tyhle pocity jenom já a dělám ze všeho akorát drámo.
ReplyDeleteTakže děkuju za uklidnění, napsala jsi to moc hezky a přesně tak, jak to je. :)
Měj se krásně!
Markét
Jsem moc ráda za každého, kdo se v tom najde :)) moc děkuju!
DeleteHezký článek:) mám to stejně.. ve zpravodajství převažují špatné zprávy, píše se o každé autonehodě, útoku apod. podle motta dobré zprávy nejsou zprávy. ekologie, terorismus - témata do jisté míry médii nafouknutá, ale běžný uživatel nemá šanci zjistit, jak moc. civilizační úzkost. a aby toho nebylo málo, tak samozřejmě osobní záležitosti, hlavně vztahy, které mám pocit že jsou v posledních letech hodně deformované a ztrácí hloubku. mně pomáhají procházky lesem, tanec, určitě cestování - takové to, jak člověk někam jede s batohem a řeší základní potřeby, jako kde bude spát a co bude jíst, vaření, ale bohužel i neustálé scrollování instagramem a telefon, po kterém často šahám, abych zahnala nepříjemné myšlenky. u terapie mám pocit, že nikam nevede. už dlouho chci zkusit jogu a meditaci, jen se odhodlat začít
ReplyDeleteTo jsi napsala přesně! Se zpravodajstvím i vztahy :)
DeleteJinak procházky, tanec a řešení základních potřeb je taky super, jen u cestování mám problém s tím, že ho musím s někým sdílet. Ještě jsem se nenaučila objevovat krásy světa sama, padá na mě pak smutek, že se o hezký okamžik nemám s kým podělit. A není vždy někdo po ruce, kdo by chtěl někam vyjet. Ale možná to chce jen trénink :)
No možná to máte trochu překombinované. Já bych to doplnila o nějaké jednoduší textil velkoobchod oblečení a celé to zjednodušila. Teda bavím se samozřejmě o outfitu. Váš psychický stav řešit nebudu. Jasně, je to občas složitější, ale co si budeme povídat. Procházíme si tím všichni. :) A je na každém, jak se k tomu postaví.
ReplyDeleteTaky si možná říkám, jestli už toho na mě není moc. Nakonec ale ve finále tak nějak vždycky zjistím, že to ale je pořád ještě dobré. Líbí se mi hodně vaše oblečení. Já preferuji jednoduchost, stačí mi jen potisk textilu a jsem v pohodě. Hlavně, aby to bylo pohodlné, o to mi jde především. Na druhou stranu se ale fakt ráda parádím. :)
ReplyDelete