• about
  • menu
  • categories
  • Kristeen a Mischa

    Kristeen a Mischa

    Blonďaté holky z malého města, které se před pěti lety nadchly do společného projektu World needs Blondes. Blogu primárně o módě, inspiraci, cestování a lifestylu. Tímto naším online módním deníkem to ale nekončí. Naši kreativitu už nemohly udržet hranice virtuálního světa a sociálních sítí. Na naši kreativitu si teď můžete sáhnout. Vypustily jsme druhý projekt, náš malý splněný sen - WNB clothing. Značku, která nese drzou lehkost nápadů vznikajících cestou z afterparty. Všechnu naši tvorbu od začátku obohacujeme o kapku růžové a porci punku a pro WNB clothing, to platí dvojnásob!

    TRAVEL: GIRLS IN ISTRIA


    Jak moc to bylo odvážné?! Nevím, možná, asi..hodně! Holčičí dovolenou plánujeme už několik let a vždy to skončí na tom samém. "Najdeme pak nějakej last minute." Jojo, nikdy jsme žádný nenašly, možná ani nehledaly. Sjednotit časově větší skupinu holek je úkol nelehký. Tak jsme vždy skončily na těch lehčích alternativách. Festival, wellness nebo pár dní na chatě. už jsme větší, rozumnější, schopnější a tento rok byl konečně TÍM rokem. Domluvy byly dlouhosáhlé i divoké. Sjednotit práci, školu, zkoušky, dovolený svatby a všechny podstatnosti spojené se začátkem léta byla dřina. Výhrou bylo už jen to, že jsme si opravdu dokázaly vyhradit oněch šest kouzelných nocí.

    All inclusive nepřipadalo v úvahu, tak jsme se domluvily na poloroadtripu. Jestli jste tento neotřelý výraz nikdy neslyšeli, tak asi proto, že jsem ho teď vymyslela (teď, ležíc totálně vyšťavená po návratu z Verony). Poloroadtrip - půl dovolený cestuješ a druhou půl se ustálíš v malebném městečku na pláži - zhmotnění akčních dobrodružství v kombinaci lehkého ovíněného odpočinku na skvostných mini plážích.

    Plán trasy začínal i končil třemi evropskými státy. Přes to vlak, ani náš rodinný minibus nejede! Prochodíme jezera v Rakousku, checkneme při té milé příležitosti sousedící Slovinsko a zakotvíme v Chorvatsku, jako za našich mladých let.
    Bylo nás šest a půjčily jsme si auto. Jedno. Měly jsme tři řady, půl kufru a na střeše lornu (lorna - název pro rakev sídlící na střeše vozidla. Lorna tomu říká můj táta - starej Živnosta a nevím proč, jelikož tomu od mala říkám stejně). Každá z nás měla spacák, karimatku ( u starejch Horkejch - karibábu), dva stany a schody k lorně ("Míšo, nepřeju si, aby někdo šlapal na tu gumu!"). Oprava. Denča aka lemur 2 (nebo jedna, nějak se v těch lemurech ztrácím) svůj krásný a lehce zatuchlý spacáček zapomněla hezky připravený na lůžku, jak jí pár hodin po našem odjezdu, oznámil tatínek.
    Balily jsme skromně. Nejedeme na módní přehlídku přece. To, že jsou v autě blogerky, fashion loverky, královny školních chodeb a jedna vysloužilá modelka úspěšně ignorujeme. Dneska jsme holky do nepohody. Holky s čelovkou, šnorchlem a vývrtkou. S pomocí mýho malýho bráchy, který dokonale zastupuje starýho Živnostu v případě nouze, jsme se opravdu všechny poskládaly do jednoho vozidla a sranda mohla začít.
    Natěšenost nám vydržela asi prvních 20 hodin (fakt vlastně pořád). Byly jsme šťastný, že se to opravdu děje. Dostaly jsme funkce řidiče, navigátora, správce mp3, zpěvačka, svačinář i samotář na samotce. Zpívaly jsme hlasitě a tančily divoce (ano, v autě se dá tančit).
    Jelikož jsme všechny vysokoškolačky vyštudýrovaný, tak nás až na 3/4 cesty do Rakouska napadlo zkontrolovat příznivost počasí v cílové destinaci. Ehm. Začal slejvák. Na našich vysněných jezerech měl pokračovat a teploměr měl ukazovat nemilých 13 stupňů. Jestli chceme přežít a zachovat si úsměv, tak se jedná o nereálnou variantu.
    Na reálné podmínky jsme připravené nebyly. Ignorovaly jsme je úspěšně. Byly jsme připravené na naše vysněné podmínky. Prostě jedem na naší jedninou letní dovolenou, takže je hezky, balíme šatičky, jednu mikinu a légoše maximálně na spaní. Celé auto vlastnilo všehovšudy jeden deštník a pláštěnky pouze v tom případě, kdyby byly reflexní vesty nepromokavý.
    poznámka pod čarou: Lemur1 a Lemur2 :D
    Padla jezera i stanování. Jely jsme tak dlouho dokud jsme mohly a tam jsme našly krásný rakouský apartmán. Naše útočiště před deštěm a naší akutní základnu pro pití vína.
    Na scénu se opět dostává ta naše stoletá pancéřová lorna. Situce - stojím na schodech, leje, je tma, lomcuju lornou a budím půl rodiny. Lorna lumpík nepovolí a dvě z šesti tak nemají svou tašku. Jedna jsem samozřejmě já. Tak alespoň úplně elegantně využiji toho, že můj cestovní outfit je zároveň pyžamo.
    Je ráno, holky skočí do samošky a připravují avotousty. Lorna se přes noc umoudřila, všechno je skvělý a my vyrážíme na první tůru. Jedeme lanovkou, scházíme horu, dýcháme ten zdravej vzduch. kupujeme spacák a jedeme dál.


    Slovinsko. Při pohledu na naše božské osazenstvo se mnohým obyvatelům kempu může zdát, že jsme uprchly z dívčího tábora a přes noc se necháme sežrat vlky, nebo místními úchyly. K údivu všech i nás samotných obratně stavíme stany, večeříme čerstvé ryby a hlasitě to se zásobou prossecca oslavujeme v našem stanovém obýváku. Jak dlouho jsme se takhle nesešly...
    Ráno ustojíme pár vyčítavých pohledů v umývárce, kupujeme koblihy, vytahujeme karimatky a snídáme v navlhlé trávě při prvním ranním slunku. Potůček šumí v pozadí. Seskládáme se hbitě do auta a jedeme na tůru. Soutěsky, vodopády, horské chaloupky a juta. Tradiční jídélko snědené na doporučení. Polívka, ve které plave zelí, cibule, fazole a ohromná masitá klobása. Prvních deset minut největší sranda našeho života. Pak nám bylo už jenom zle...
    Čeká nás další, delší, ale naštěstí poslední díl naší cesty. Vyrážíme směr Chorvatská Istrie, město Rabac. Bydlíme ve starym komouškym apartmánu. Je retro, je velkej a je naprosto skvělej. Máme dvě koupelny, dva pokoje po třech, jídelnu s kuchyní a terasu přes půl baráku.
    První den trávíme na pláži. Seznamujeme se s prostředím, okolím i každým druhým zmrzlinářem. Je nám naprosto skvěle a my si dokonale užíváme holčičí dovolený. Opalujeme se nahoře bez, předčítáme si z holčičích časopisů, probíráme, přibíráme a u toho se opalujem. Ráj. Večer tančíme na diskošce - jako jediný. Máme vykroucenou pánev jak malý báby a jdeme se radši uložit na lůžko. Nojo, táhne nám na 26.
    Den první byl tak skvělej, že si ho chceme prodloužit a nastavujeme budík. Rozlepujeme oči, jíme snídani, rozcvičujeme se na pláž a hle, zrada. Je hnusně. Dopolední program nahrazuje volná zábava. Jeden pokoj spí a druhý (já, lemur 1 a lemur 2 se vzájemně masírujeme až do doby, kdy chceme taky spát). Zavelí se, zabalí se, z naší výletní káry oprášíme květy ibišku a jedeme směr Pula.
    Po cestě posloucháme rady trip adviseru a baštíme dokonalý platter plný mořských potvor. Vlastně poprvé zmiňuji, že naše dovolená byla jedna velká gastrodovolená plná orgasmických přežíraček. 
    Pula byla dobrá a hlavně slunečná. Prochozená, projedená, odfocená. Doporučujeme všem v dosahu.) Po Pule následovaly kalamáry a opíječky na pláži. Pro odvážnější také noční koupání na nahaťoura, a šplhání na nafukovací Everest, kdo chce fotky? xD

    Jak moc vám budeme připadat nechutný, když prozradím, že jsme každý chod zajídaly kopcem zmrzliny? Vymyslely jsme ovšem jednu teorii. Ono nevadí, že třikrát denně žereš zmrzlinu velkou jak tvoje hlava, přece jen je to pořád jen jedna porce.
    jak jsme holky učily blogerské pózičky :)


    Poslední den jsme si zaplatily lehátka na pláži a cítily se jak královny s ledovou kávou a hranama (náš nový elegantní název pro hranolky) u pusy. Nafoukly jsme infantilnosti a smažily se do ohoření. Pak se nám stal malej fail, když jsme si chtěly hrát na blogerky a odfotit plavky, ale to si můžete přečíst v předešlém článku. 

    A co jsme ještě oblékly kromě legín a plavek? Tady je pár fotek našich vyletněných pohodových outfitů:) Které se vám líbí nejvíc?

    Tak zas za rok <3

    Jestli si neumíte představit, jak taková dovolená reálně vypadá, tak se mi koukněte na instagram, kde mám v uložených stories složku roadtrip.)

    Jak moc to bylo odvážné?! Nevím, možná, asi..hodně! Holčičí dovolenou plánujeme už několik let a vždy to skončí na tom samém. "Najdeme pak nějakej last minute." Jojo, nikdy jsme žádný nenašly, možná ani nehledaly. Sjednotit časově větší skupinu holek je úkol nelehký. Tak jsme vždy skončily na těch lehčích alternativách. Festival, wellness nebo pár dní na chatě. už jsme větší, rozumnější, schopnější a tento rok byl konečně TÍM rokem. Domluvy byly dlouhosáhlé i divoké. Sjednotit práci, školu, zkoušky, dovolený svatby a všechny podstatnosti spojené se začátkem léta byla dřina. Výhrou bylo už jen to, že jsme si opravdu dokázaly vyhradit oněch šest kouzelných nocí.

    All inclusive nepřipadalo v úvahu, tak jsme se domluvily na poloroadtripu. Jestli jste tento neotřelý výraz nikdy neslyšeli, tak asi proto, že jsem ho teď vymyslela (teď, ležíc totálně vyšťavená po návratu z Verony). Poloroadtrip - půl dovolený cestuješ a druhou půl se ustálíš v malebném městečku na pláži - zhmotnění akčních dobrodružství v kombinaci lehkého ovíněného odpočinku na skvostných mini plážích.

    Plán trasy začínal i končil třemi evropskými státy. Přes to vlak, ani náš rodinný minibus nejede! Prochodíme jezera v Rakousku, checkneme při té milé příležitosti sousedící Slovinsko a zakotvíme v Chorvatsku, jako za našich mladých let.
    Bylo nás šest a půjčily jsme si auto. Jedno. Měly jsme tři řady, půl kufru a na střeše lornu (lorna - název pro rakev sídlící na střeše vozidla. Lorna tomu říká můj táta - starej Živnosta a nevím proč, jelikož tomu od mala říkám stejně). Každá z nás měla spacák, karimatku ( u starejch Horkejch - karibábu), dva stany a schody k lorně ("Míšo, nepřeju si, aby někdo šlapal na tu gumu!"). Oprava. Denča aka lemur 2 (nebo jedna, nějak se v těch lemurech ztrácím) svůj krásný a lehce zatuchlý spacáček zapomněla hezky připravený na lůžku, jak jí pár hodin po našem odjezdu, oznámil tatínek.
    Balily jsme skromně. Nejedeme na módní přehlídku přece. To, že jsou v autě blogerky, fashion loverky, královny školních chodeb a jedna vysloužilá modelka úspěšně ignorujeme. Dneska jsme holky do nepohody. Holky s čelovkou, šnorchlem a vývrtkou. S pomocí mýho malýho bráchy, který dokonale zastupuje starýho Živnostu v případě nouze, jsme se opravdu všechny poskládaly do jednoho vozidla a sranda mohla začít.
    Natěšenost nám vydržela asi prvních 20 hodin (fakt vlastně pořád). Byly jsme šťastný, že se to opravdu děje. Dostaly jsme funkce řidiče, navigátora, správce mp3, zpěvačka, svačinář i samotář na samotce. Zpívaly jsme hlasitě a tančily divoce (ano, v autě se dá tančit).
    Jelikož jsme všechny vysokoškolačky vyštudýrovaný, tak nás až na 3/4 cesty do Rakouska napadlo zkontrolovat příznivost počasí v cílové destinaci. Ehm. Začal slejvák. Na našich vysněných jezerech měl pokračovat a teploměr měl ukazovat nemilých 13 stupňů. Jestli chceme přežít a zachovat si úsměv, tak se jedná o nereálnou variantu.
    Na reálné podmínky jsme připravené nebyly. Ignorovaly jsme je úspěšně. Byly jsme připravené na naše vysněné podmínky. Prostě jedem na naší jedninou letní dovolenou, takže je hezky, balíme šatičky, jednu mikinu a légoše maximálně na spaní. Celé auto vlastnilo všehovšudy jeden deštník a pláštěnky pouze v tom případě, kdyby byly reflexní vesty nepromokavý.
    poznámka pod čarou: Lemur1 a Lemur2 :D
    Padla jezera i stanování. Jely jsme tak dlouho dokud jsme mohly a tam jsme našly krásný rakouský apartmán. Naše útočiště před deštěm a naší akutní základnu pro pití vína.
    Na scénu se opět dostává ta naše stoletá pancéřová lorna. Situce - stojím na schodech, leje, je tma, lomcuju lornou a budím půl rodiny. Lorna lumpík nepovolí a dvě z šesti tak nemají svou tašku. Jedna jsem samozřejmě já. Tak alespoň úplně elegantně využiji toho, že můj cestovní outfit je zároveň pyžamo.
    Je ráno, holky skočí do samošky a připravují avotousty. Lorna se přes noc umoudřila, všechno je skvělý a my vyrážíme na první tůru. Jedeme lanovkou, scházíme horu, dýcháme ten zdravej vzduch. kupujeme spacák a jedeme dál.


    Slovinsko. Při pohledu na naše božské osazenstvo se mnohým obyvatelům kempu může zdát, že jsme uprchly z dívčího tábora a přes noc se necháme sežrat vlky, nebo místními úchyly. K údivu všech i nás samotných obratně stavíme stany, večeříme čerstvé ryby a hlasitě to se zásobou prossecca oslavujeme v našem stanovém obýváku. Jak dlouho jsme se takhle nesešly...
    Ráno ustojíme pár vyčítavých pohledů v umývárce, kupujeme koblihy, vytahujeme karimatky a snídáme v navlhlé trávě při prvním ranním slunku. Potůček šumí v pozadí. Seskládáme se hbitě do auta a jedeme na tůru. Soutěsky, vodopády, horské chaloupky a juta. Tradiční jídélko snědené na doporučení. Polívka, ve které plave zelí, cibule, fazole a ohromná masitá klobása. Prvních deset minut největší sranda našeho života. Pak nám bylo už jenom zle...
    Čeká nás další, delší, ale naštěstí poslední díl naší cesty. Vyrážíme směr Chorvatská Istrie, město Rabac. Bydlíme ve starym komouškym apartmánu. Je retro, je velkej a je naprosto skvělej. Máme dvě koupelny, dva pokoje po třech, jídelnu s kuchyní a terasu přes půl baráku.
    První den trávíme na pláži. Seznamujeme se s prostředím, okolím i každým druhým zmrzlinářem. Je nám naprosto skvěle a my si dokonale užíváme holčičí dovolený. Opalujeme se nahoře bez, předčítáme si z holčičích časopisů, probíráme, přibíráme a u toho se opalujem. Ráj. Večer tančíme na diskošce - jako jediný. Máme vykroucenou pánev jak malý báby a jdeme se radši uložit na lůžko. Nojo, táhne nám na 26.
    Den první byl tak skvělej, že si ho chceme prodloužit a nastavujeme budík. Rozlepujeme oči, jíme snídani, rozcvičujeme se na pláž a hle, zrada. Je hnusně. Dopolední program nahrazuje volná zábava. Jeden pokoj spí a druhý (já, lemur 1 a lemur 2 se vzájemně masírujeme až do doby, kdy chceme taky spát). Zavelí se, zabalí se, z naší výletní káry oprášíme květy ibišku a jedeme směr Pula.
    Po cestě posloucháme rady trip adviseru a baštíme dokonalý platter plný mořských potvor. Vlastně poprvé zmiňuji, že naše dovolená byla jedna velká gastrodovolená plná orgasmických přežíraček. 
    Pula byla dobrá a hlavně slunečná. Prochozená, projedená, odfocená. Doporučujeme všem v dosahu.) Po Pule následovaly kalamáry a opíječky na pláži. Pro odvážnější také noční koupání na nahaťoura, a šplhání na nafukovací Everest, kdo chce fotky? xD

    Jak moc vám budeme připadat nechutný, když prozradím, že jsme každý chod zajídaly kopcem zmrzliny? Vymyslely jsme ovšem jednu teorii. Ono nevadí, že třikrát denně žereš zmrzlinu velkou jak tvoje hlava, přece jen je to pořád jen jedna porce.
    jak jsme holky učily blogerské pózičky :)


    Poslední den jsme si zaplatily lehátka na pláži a cítily se jak královny s ledovou kávou a hranama (náš nový elegantní název pro hranolky) u pusy. Nafoukly jsme infantilnosti a smažily se do ohoření. Pak se nám stal malej fail, když jsme si chtěly hrát na blogerky a odfotit plavky, ale to si můžete přečíst v předešlém článku. 

    A co jsme ještě oblékly kromě legín a plavek? Tady je pár fotek našich vyletněných pohodových outfitů:) Které se vám líbí nejvíc?

    Tak zas za rok <3

    Jestli si neumíte představit, jak taková dovolená reálně vypadá, tak se mi koukněte na instagram, kde mám v uložených stories složku roadtrip.)
    . 26 Jul 2018 .

    5 comments

    1. To vypada tak skvele! Doufam, ze jste si to poradne uzily. <3

      ReplyDelete
    2. wau tak to bol super roadtrip, este lepsie ked ides s partiou ludi, ktoré maju podobne zaujmy, viete sa zabavit, oddychnut, zasmiat, vidim, že ste sa zabavali poriadne :) Milujem aj vsetky outfity, hlavne bodkovane a pásikovane :))


      www.sinnamona.blogspot.com

      ReplyDelete
    3. Jééje, tak toto prostě vypadá jako úžasná dámská jízda! ♥

      Little Dreamer

      ReplyDelete
    4. No to musela být pěkná jízda! A krásné fotky

      ReplyDelete

    popular posts