MODEL'S DIARY IX.

Pondělí

Byl celkem superskvělej den. Nejdřív jsem sice kvůli špatný wifině na apartmánu zmeškala casting on request pro LOVE MOSCHINO, což mě maličko rozčílilo, ale pak už bylo vše jen parádní.

Můj dvorní fotograf Marc Evans mě povolal na rychlej job. Jelikož se nám spolu pracuje skvěle, tak jsme měli odfoceno za dvacet minut a klient byl z výsledku přímo nadšenej, dokonce tak moc, že si mě booknul na příští týden znovu.) Booknul si mě na celej katalog a já byla nejšťastnější na celym světě!

Jednalo se o focení značkovejch jeansů, který se mi vůbec nelíbily xD. Nebo, prostě to není můj styl, moc krajek, moc třpytek. Dlouhý kalhoty vyjdou na 400e a kraťasy na 200e. Oboje jsem dostala a teď mi doma visí kalhoty za milion a zajímalo by mě kdo je kdy bude nosit. Práce byla ale skvělá a já měla z kalhot stějně radost.

Po worku jsme dali koktejl, pizzu a bylo mi oznámeno, že za pár týdnů budu na titulní straně jednoho amerického časopisu, jes pes!!!

Úterý

Je tady hrozný vedro. Odpoledne mám testshoot, kam si musím přinýst vlastní oblečení. To je to vůbec nejhorší, nikdy se nemůžu rozhodnout co vzít, nikdy nevim co se fotografovi bude a co nebude líbit. Většinou se jim líbí přesně to, co mně ne. Každopádně celej den, kdy do mě nonstop pralo slunce, jsem táhla mraky tašek s oblečením, botama a kompem, abych odeslala MD.

Co se týče focení – líčení a vlasy byly v pohodě a samotný focení takový zvláštní. Hodně dlouho nastavoval světla a já hodně dlouho postávala v podpatcích a spodním prádle. Když jsme udělali pár snímků, kde jsem zkoušela pózovat, tak mě vždy opravil, ať stojím rovně, nebo mě nastavil do jeho dvou oblíbených póziček, které jsem používala téměř celý den xD.

Ještě nikdy jsem neviděla, že by fotograf musel kontrolovat světlo ještě stažením fotek do kompu, konkrétně tak 30x za den. S fotografem prostě neproběhlo to správné spojení, vůbec nemluvil, nenechal mě dělat mou modelkovskou práci a nebral na mě vůbec žádný ohledy. Ležela jsem ve sklepě v ateliéru na zemi, kde byla zima, ve spodním prádle a čekala, než si zas nastaví světla, stáhne a zkontroluje snímky v počítači, nebo nastaví nové stereo. Možná poprvé při focení jsem měla chuť říct, that's enough, jdu domů, fotky kde ve spodním prádle dělám dvě stejný pózy s fotografem, kterej má sice super vybavení, ale neví jak nastavit světlo, opravdu nepotřebuju. Jsem ale profesionál a zvládla jsem to až do konce.)

Při odchodu jsem mu věnovala svou vizitku. Celej šťastnej se mě ptal, jestli jsem opravdu fashion blogger. Of course l am.) Zbohatlickej fotograf s ohromným bytem na hlavní třídě, kterej vypadal jak národní galerie mi mimochodem oznámil, že také založil značku, ve které vyrábí třička. Třička, která pro něj navrhují nejlepší tatéři z Itálie. Jedno mi prý štědře daruje a bude moc rád, když ho vyfotím na náš blogís.

Řekněte sami, jestli byste chtěli post s tímhle cool tričkem xD. Jinak fotky asi nakonec nedopadly tak příšerně, ale víc se mi líbí v černobílé.

Středa

Šílím z toho, že moje spolubydlící má tisíc zapomenutejch budíků někdy od sedmi ráno a to téměř nikdy v tuhle hodinu nemusí vstávat. Ještě je ten typ osoby, kdy jí ani dvě minuty zvonící budík nevzbudí a nakonec na ní musím houknout. Za to já Mišelka Živnůstková jsem dávno vzbuzená a spát už nikdy nebudu.

Total workout v Downtownu.

Fotograf s asistentem mě zas pozvali na večeři. Oba je mám moc ráda a děkuju bohu za to, že jsme je oba potkala, ale vídat je každý den nemusím, ještě když mám každý den castingy. Ale jsem hodná holka, udržuji dobré kontakty a šla jsem opět na pár drinků a lasagne. Joo a ještě jsem měla zmrzlinu v nejroztomilejším obalu malý sovy v kloboučku.)

Čtvrtek

Dokoukala jsem všechny série Hart of Dixie. Díky bohu, už mi z toho hrabalo, bylo to pořád to samý a z uječenýho hlasu hlavní postavy jsem už dostávala osypky, ale dokoukat to prostě musíte.

Pak se mi stala taková choulostivá věc o který bych asi nemusela úplně mluvit, ale zarazila mě natolik, že jsem začala přemýšlet nad brzkým odjezdem.

Měla jsem před sebou velké víkendové focení na které byl poskytnut i malý budget. Můj fotograf volal do agentury, že za focení dostanu nějaký malý peníze a že chce aby mi tyhle peníze zustaly. Fotograf to se mnou myslí dobře, ví že tu pracuju tvrdě a od agentury pravděpodobně žádné peníze neuvidím. Mému bookerovi se to samozřejmě nelíbilo, chce všechno proprat přes agenturu a mě nechce nechat ani blbých 200e. Nakonec svolil, mě si pozval na konzultaci, kde mi sdělil, že dostanu cash z focení, slíbených 200e, ale pozastaví mi kapesné, které dělá 50 e na týden a vystačí mi na jídlo tak na tři dny. Koukám na něj s nadějí, že je to vtip a přemejšlím v čem je teda ta výhoda toho, že vydělám konečně nějaký vlastní money.

Nemá se o tom mluvit, ale jsem k vám holky upřímná, takže shrnuto podtrženo, dostala jsem poprvé za svou modelkovskou kariéru nějaké peníze za svou práci, 200e na ruku, ale bylo mi zastaveno kapesné, které jsem týden co týden dostávala a celkem hodně mi pomáhalo. Nevydělala jsme si vlastně vůbec nic xD

Tohle mně hodně překvapilo a zklamalo, krutá realita kdy malý holky makaj, aby za to neměly vlastně vůbec nic.

Pátek

Měla jsem callback na reklamu pro SONY. Zas jsem nekonečně dlouho tančila před kamerou s dalšíma deseti modelama a modelkama. Pak jsme natáčeli v párech, celý tři minuty jsme měli dělat hrozný legrace s neznámým klukem, jako objímání, tancování, ukazování z okna, lekat se, dělat překvapenou, šeptat si, tahat si za vlasy, bejt na sebe nastvaní, no nééééééé nesnášim to a cejtim se megatrapně! XD

Sobota

Spolubydla dala lednici na 2, myslí si, že je to víc než 5 a já mám rozteklý máslo. Jak už jsem vám minule říkala, jsem celkem zoufalá z toho, že v Miláně nejsou ještě vůbec žádné slevy. Proto jsem si to regulerně vygooglila a slevy oficiálně začínají první sobotu v červenci, což bylo právě dnes. Vesele jsem se vydala do města a veselí mě rychle přešlo. Vydržím hodně, dokonce i nákupy na Vánoce, nebo nával v Primarku, ale tohle bylo i na mě moc, prostě všude přecpáno jak svině!

Koupila jsme jen potřebné sandálky ve slevě z 29 na 25 a udělala jsem větší nákup v HM. Černý plážový overal po kterém už nějakou dobu pokukuju, klasické bílé šaty se sukní ke kolenům s kapsami a holými zády a milion blbostí za euro. Celkově jsem platila 65 a kdybych kupovala vše bez slevy, tak by to vyšlo na 198...joo jsme úchylák a spočetla jsem si to xD

Doma jsem se Quin zeptala, kde je žehlička a ona mi vyžehlila tím způsobem, že na dvacet minut pustila v koupelně všechny kohoutky s horkou vodou...Noo i to je možnost, když už platíme tak přemrštěnej nájem, tak ať řeba vyplácáme vodu na rok dopředu. Večer jsme navštívily Expo a bylo to super, určitě to všem vřele doporučuji!.)

Takhle probíhal můj čtvrtý týden v Miláně, doufám, že se vám report líbí.

Mějte se krásně!.)

Pondělí

Byl celkem superskvělej den. Nejdřív jsem sice kvůli špatný wifině na apartmánu zmeškala casting on request pro LOVE MOSCHINO, což mě maličko rozčílilo, ale pak už bylo vše jen parádní.

Můj dvorní fotograf Marc Evans mě povolal na rychlej job. Jelikož se nám spolu pracuje skvěle, tak jsme měli odfoceno za dvacet minut a klient byl z výsledku přímo nadšenej, dokonce tak moc, že si mě booknul na příští týden znovu.) Booknul si mě na celej katalog a já byla nejšťastnější na celym světě!

Jednalo se o focení značkovejch jeansů, který se mi vůbec nelíbily xD. Nebo, prostě to není můj styl, moc krajek, moc třpytek. Dlouhý kalhoty vyjdou na 400e a kraťasy na 200e. Oboje jsem dostala a teď mi doma visí kalhoty za milion a zajímalo by mě kdo je kdy bude nosit. Práce byla ale skvělá a já měla z kalhot stějně radost.

Po worku jsme dali koktejl, pizzu a bylo mi oznámeno, že za pár týdnů budu na titulní straně jednoho amerického časopisu, jes pes!!!

Úterý

Je tady hrozný vedro. Odpoledne mám testshoot, kam si musím přinýst vlastní oblečení. To je to vůbec nejhorší, nikdy se nemůžu rozhodnout co vzít, nikdy nevim co se fotografovi bude a co nebude líbit. Většinou se jim líbí přesně to, co mně ne. Každopádně celej den, kdy do mě nonstop pralo slunce, jsem táhla mraky tašek s oblečením, botama a kompem, abych odeslala MD.

Co se týče focení – líčení a vlasy byly v pohodě a samotný focení takový zvláštní. Hodně dlouho nastavoval světla a já hodně dlouho postávala v podpatcích a spodním prádle. Když jsme udělali pár snímků, kde jsem zkoušela pózovat, tak mě vždy opravil, ať stojím rovně, nebo mě nastavil do jeho dvou oblíbených póziček, které jsem používala téměř celý den xD.

Ještě nikdy jsem neviděla, že by fotograf musel kontrolovat světlo ještě stažením fotek do kompu, konkrétně tak 30x za den. S fotografem prostě neproběhlo to správné spojení, vůbec nemluvil, nenechal mě dělat mou modelkovskou práci a nebral na mě vůbec žádný ohledy. Ležela jsem ve sklepě v ateliéru na zemi, kde byla zima, ve spodním prádle a čekala, než si zas nastaví světla, stáhne a zkontroluje snímky v počítači, nebo nastaví nové stereo. Možná poprvé při focení jsem měla chuť říct, that's enough, jdu domů, fotky kde ve spodním prádle dělám dvě stejný pózy s fotografem, kterej má sice super vybavení, ale neví jak nastavit světlo, opravdu nepotřebuju. Jsem ale profesionál a zvládla jsem to až do konce.)

Při odchodu jsem mu věnovala svou vizitku. Celej šťastnej se mě ptal, jestli jsem opravdu fashion blogger. Of course l am.) Zbohatlickej fotograf s ohromným bytem na hlavní třídě, kterej vypadal jak národní galerie mi mimochodem oznámil, že také založil značku, ve které vyrábí třička. Třička, která pro něj navrhují nejlepší tatéři z Itálie. Jedno mi prý štědře daruje a bude moc rád, když ho vyfotím na náš blogís.

Řekněte sami, jestli byste chtěli post s tímhle cool tričkem xD. Jinak fotky asi nakonec nedopadly tak příšerně, ale víc se mi líbí v černobílé.

Středa

Šílím z toho, že moje spolubydlící má tisíc zapomenutejch budíků někdy od sedmi ráno a to téměř nikdy v tuhle hodinu nemusí vstávat. Ještě je ten typ osoby, kdy jí ani dvě minuty zvonící budík nevzbudí a nakonec na ní musím houknout. Za to já Mišelka Živnůstková jsem dávno vzbuzená a spát už nikdy nebudu.

Total workout v Downtownu.

Fotograf s asistentem mě zas pozvali na večeři. Oba je mám moc ráda a děkuju bohu za to, že jsme je oba potkala, ale vídat je každý den nemusím, ještě když mám každý den castingy. Ale jsem hodná holka, udržuji dobré kontakty a šla jsem opět na pár drinků a lasagne. Joo a ještě jsem měla zmrzlinu v nejroztomilejším obalu malý sovy v kloboučku.)

Čtvrtek

Dokoukala jsem všechny série Hart of Dixie. Díky bohu, už mi z toho hrabalo, bylo to pořád to samý a z uječenýho hlasu hlavní postavy jsem už dostávala osypky, ale dokoukat to prostě musíte.

Pak se mi stala taková choulostivá věc o který bych asi nemusela úplně mluvit, ale zarazila mě natolik, že jsem začala přemýšlet nad brzkým odjezdem.

Měla jsem před sebou velké víkendové focení na které byl poskytnut i malý budget. Můj fotograf volal do agentury, že za focení dostanu nějaký malý peníze a že chce aby mi tyhle peníze zustaly. Fotograf to se mnou myslí dobře, ví že tu pracuju tvrdě a od agentury pravděpodobně žádné peníze neuvidím. Mému bookerovi se to samozřejmě nelíbilo, chce všechno proprat přes agenturu a mě nechce nechat ani blbých 200e. Nakonec svolil, mě si pozval na konzultaci, kde mi sdělil, že dostanu cash z focení, slíbených 200e, ale pozastaví mi kapesné, které dělá 50 e na týden a vystačí mi na jídlo tak na tři dny. Koukám na něj s nadějí, že je to vtip a přemejšlím v čem je teda ta výhoda toho, že vydělám konečně nějaký vlastní money.

Nemá se o tom mluvit, ale jsem k vám holky upřímná, takže shrnuto podtrženo, dostala jsem poprvé za svou modelkovskou kariéru nějaké peníze za svou práci, 200e na ruku, ale bylo mi zastaveno kapesné, které jsem týden co týden dostávala a celkem hodně mi pomáhalo. Nevydělala jsme si vlastně vůbec nic xD

Tohle mně hodně překvapilo a zklamalo, krutá realita kdy malý holky makaj, aby za to neměly vlastně vůbec nic.

Pátek

Měla jsem callback na reklamu pro SONY. Zas jsem nekonečně dlouho tančila před kamerou s dalšíma deseti modelama a modelkama. Pak jsme natáčeli v párech, celý tři minuty jsme měli dělat hrozný legrace s neznámým klukem, jako objímání, tancování, ukazování z okna, lekat se, dělat překvapenou, šeptat si, tahat si za vlasy, bejt na sebe nastvaní, no nééééééé nesnášim to a cejtim se megatrapně! XD

Sobota

Spolubydla dala lednici na 2, myslí si, že je to víc než 5 a já mám rozteklý máslo. Jak už jsem vám minule říkala, jsem celkem zoufalá z toho, že v Miláně nejsou ještě vůbec žádné slevy. Proto jsem si to regulerně vygooglila a slevy oficiálně začínají první sobotu v červenci, což bylo právě dnes. Vesele jsem se vydala do města a veselí mě rychle přešlo. Vydržím hodně, dokonce i nákupy na Vánoce, nebo nával v Primarku, ale tohle bylo i na mě moc, prostě všude přecpáno jak svině!

Koupila jsme jen potřebné sandálky ve slevě z 29 na 25 a udělala jsem větší nákup v HM. Černý plážový overal po kterém už nějakou dobu pokukuju, klasické bílé šaty se sukní ke kolenům s kapsami a holými zády a milion blbostí za euro. Celkově jsem platila 65 a kdybych kupovala vše bez slevy, tak by to vyšlo na 198...joo jsme úchylák a spočetla jsem si to xD

Doma jsem se Quin zeptala, kde je žehlička a ona mi vyžehlila tím způsobem, že na dvacet minut pustila v koupelně všechny kohoutky s horkou vodou...Noo i to je možnost, když už platíme tak přemrštěnej nájem, tak ať řeba vyplácáme vodu na rok dopředu. Večer jsme navštívily Expo a bylo to super, určitě to všem vřele doporučuji!.)

Takhle probíhal můj čtvrtý týden v Miláně, doufám, že se vám report líbí.

Mějte se krásně!.)

continue reading

posted by Michaela Z . 18 Jul 2015 .